Jak vznikl Döner kebab?
Když se řekne kebab (z tureckého slova kebap nebo döner kebap), všem se vybaví velký kus masa, který se griluje na speciálním horizontálním grilu. Není divu, že termín döner kebab znamená doslovně točící se maso. Než se však kebab dostal na evropský trh, utekla ohromně dlouhá cesta, která trvala skoro 150 let. A jak to celé všechno probíhalo? Budete se divit, ale za vším hledejte přistěhovalce.
První lidé na světě, kteří ochutnali döner kebab, pocházeli pravděpodobně z Iráku. Tehdy se jednalo rožněné jehněčí maso podávané s chlebovými plackami. Ovšem oficiálně byl kebab zaznamenán písemně až v dobách Osmanské říše, což je dnešní území Turecka. Z kebabu se stal oblíbený pokrm, o kterém se zmínil i samotný pruský polní maršál Helmuth von Moltke, který ho ve svém deníku z roku 1836 popisoval jako grilované maso, které se z počátku připravovalo na běžném horizontálním grilu, ale později se objevil jistý kuchař jménem Hamdi z Kastamonu. Ten jako první přišel s grilem vertikálním. Tímto způsobem učil grilovat i svoje kuchařské učně, kteří jeho recept a způsob přípravy kebabu předávali dalším generacím. Recept byl prostý. Stačilo nakrájet skopové maso na plátky a jeden den nechat uležet v marinádě z nakrájené cibule, kmínu, chilli papriček, soli a pepře. Pak už jen stačilo marinované maso napíchnout na rožeň. Dolů patřilo maso z nohou, doprostřed ze hřbetu a nahoru filety. Pak už se jen špalek masa griloval na uhlí z dubového dříví. Tímto způsobem turečtí předkové vyráběli první döner. Tehdy se ještě neservíroval jako dürüm kebab nebo döner kebab, ale maso bylo smícháno s cibulí a petrželkou a následně servírováno s rýží a zeleninou.
O čtvrt století později, tedy okolo roku 1860, se turecký řezník Iskender Efendi rozhodl rozemlít skopové maso a ogrilovat společně s tenkými plátky masa. Tuto kombinaci grilovaných mas následně vkládal do chlebové placky a vše zalil jogurtem a rozpuštěným máslem. A tak vznikl takzvaný iskender kebab, který máte si máte možnost objednat ve vybraných restauracích a bistrech dodnes. V severozápadním Turecku se dokonce jedná o jedno z nejpopulárnějších pokrmů, který si přivlastnili i majitelé fast foodů po celém světě.
Podobu dnešního kebabu však známe až od 70. let minulého století. Turecký přistěhovalec Mahmut Aygün, který se v 16 letech přestěhoval do Německa, svým neotřelým kulinářským nápadem navždy změnil definici rychlého občerstvení po celém světě. V roce 1971 totiž v berlínské čtvrti Kreuzberg ogriloval Mahmut plátky kořeněného masa, kterými naplnil pita chléb. Tím navždy proslavil nejen sebe, ale i celou svou zemi. Jiný zdroj však tvrdí, že v té samé době se taktéž turecký přistěhovalec jménem Kadir Nurman rozhodl prodávat grilované maso na rožni v pita chlebu. Nurman si však toto jídlo nikdy nepatentoval, takže se dodnes vedou spory o to, kdo může za novodobý kebab. Dnešním výrobcům a prodejcům může být však všechno jedno, protože kebabový byznys funguje tak, jak má. Říká se, že v Německu se v současnosti nachází okolo 16 tisíc provozoven, které nabízí döner kebab. Zní to neuvěřitelně, ale kebaby v sousedním Německu vydělávají ročně stejně peněz jako německé pobočky rychlého občerstvení McDonalds. Představte si, že se zde ročně prodá a sní až 2 miliony kebabů denně, což podle statistik znamená, že každý Němec zkonzumuje 5 velkých kebabů ročně.
Z typicky tureckého döner kebab se v různých částech světa transformovaly podobná jídla, která nám připomínají tuto úpravu masa. A je jedno, jestli se jedná o arabskou shawarmu, řecký gyros nebo mexický tacos al pastor.
V případě, že máte zájem začít podnikat v tomto oboru a otevřít si vlastní provozovnu kebabu, umíme vám nabídnout vše od pekárny, přes vybavení pro přípravy kebabu až po veškeré polotovary, které zahrnují kebabové maso z hovězího, telecího, vepřového, kuřecího nebo krůtího masa.